Procházky v našich parcích
budou vždy okouzlující.
Nedílnou součástí léčebného procesu a lázeňské atmosféry jsou ve Františkových Lázních stromy, parky a lesoparky. K zakládání a vysazování upravených parkových ploch docházelo již záhy po založení lázní. Sofistikované plány a úpravy parkové zeleně vedl architekt Gustav Wiedermann a později J. M. Riedl. Nezávisle na městských parcích budovala soukromý park pro své lázeňské hosty i rodina Loimann. Dnes se tak můžou lázeňští hosté věnovat odpočinkovým procházkám, aktivním kondičním procházkám s hůlkami nebo běhu v Městských sadech, Sadech Bedřicha Smetany, Jižním parku, Sadech Solného a Lučního pramene, Westendparku a Lesoparku Amerika.
Terapeutická krajina Františkových Lázní je mimořádným příkladem kulturní krajiny, která byla vytvořena z původně monotónních slatinišť a rašelinišť, aby vyhovovala potřebám lázeňské léčby, a to od pozdního osmnáctého století až do počátku dvacátého století. Od 30. let 19. století byly původní francouzské formální zahrady přeměněny na přirozeně upravené parky inspirované anglickou zahrada. Nové návrhy parků vypracoval hlavní zahradník dvorní zahrady ve Schönbrunnu J. M. Riedel. Další rozšiřování parků poté realizoval zahradník botanické zahrady císařského dvora ve Vídni Martin Soukup. V letech 1865-1911 byly parky dále rozšiřovány pod vedením Antonína Soukupa. Vzhledem k postupnému rozvoji mají Františkovy Lázně jako jediné lázeňské město vnitřní a vnější lázeňskou krajinu, která je zachována dodnes a protíná ji nespočet značených promenád a pěších stezek, které jsou souhrnně označovány jako Srdíčkové trasy.
Jedná se o nejstarší upravenou oblast Františkových Lázní, nacházející se severně od
hlavní třídy - Národní ulice. V roce 1882 zde byl postaven dřevěný osmihranný hudební pavilon, který je využíván také pro koncerty Františkolázeňského symfonického orchestru.
Oblast jižně od Františkova pramene představuje jeden z nejstarších a nejprestižnějších parků ve městě. Park se vyvíjel nepřetržitě od konce osmnáctého století do dvacátých let 20. století jako formální parterová zahrada a od 20. let 20. století, kdy byla spojena se Sady Solného a Lučního pramene, byla upravována na přírodní krajinný park. Ve 30. letech se dominantou parku stala Dvorana Glauberových pramenů.
Oblast před Kolonádou Solného a Lučního pramene byla do podoby parku upravena v roce 1860. Později, v 80. letech 19. století, byl park rozšířen směrem na východ a na jih k pramenům. Hlavní promenáda vede k romantické budově rozhledny Salingburgu.
Sady Bedřicha Smetany leží pod Divadlem Boženy Němcové. Možná by bylo zajímavé nahlédnout trochu do historie tohoto centrálního městského parku, který se v minulosti jmenoval Morgenzeile a jeho založení se datuje do 60. let 19. století na pozemcích navazujících z východní strany na blok zástavby lázeňských budov.
Po roce 1840 byl za budovou budovy Luisiných lázní vybudován nový krajinářský park. Na severozápadním konci parku byl městský rybník upraven na Labutí jezero s malým
ostrůvkem. V roce 1902 byla postavena široká promenáda („Westend Avenue“) podél Statinného potoka.
Tento rozsáhlý lesopark na jihozápadním okraji města byl založen počátkem 80. let 20. století. Je protkán četnými cestami lemovanými lavičkami, altány a památníky.
Po odhalení Nataliina pramene v roce 1919 bylo zpřístupněno veřejnosti rašeliniště na východ od lázní. V roce 1930 zde byla postavena nová kolonáda a byla upravena promenáda podél břehu Slatinného potoka a slatinišť.
je vedle františkolázeňské „Ameriky“ druhým velkým počinem zdejšího okrašlovacího spolku a vzhledem ke své rozloze čítající více než 44 ha vůbec největším jím zbudovaným lesním a parkovým komplexem.
