Přírodní léčivé zdroje a indikace lázeňské léčby

Přírodní síla navracející
po několik staletí
zdraví a energii

Jak to vše začalo

V dnešních Františkových Lázních a jejich nejbližším okolí už ve středověku lidé objevili a pro své zdraví začali využívat minerální prameny, slatinu a později i vývěr přírodního oxidu uhličitého. Místní přírodní léčivé zdroje se začaly odborně prozkoumávat mnohem později. Až v polovině 19. století vznikla nová vědecká disciplína – balneologie, neboli věda o lázeňství. Za jejího zakladatele je považován německý lékař Emil Osann, který se proslavil právě svým výzkumem františkolázeňských léčivých vod. Kromě Osanna či známého zakladatele lázní Bernarda Vincenze Adlera se výzkumem zdejších přírodních léčivých zdrojů nejen v průběhu 19. století zabývalo mnoho předních odborníků své doby.

Přírodní léčivé zdroje

Při lázeňské léčbě jsou ve Františkových Lázních využívány přírodní léčivé zdroje jak k pitné kúře, tak k balneaci a procedurám, případně je používána kombinace těchto léčebných postupů.
Unikátnost Františkových Lázních je i ta, že mají tři vlastní přírodní léčivé zdroje - prameny, slatinu a vývěry plynu. A jako bonus k tomu dodáváme čisté ovzduší. 

Prameny

Podle pravidelných chemických rozborů minerálních pramenů se určuje jejich nejvhodnější použití pro lázeňskou léčbu. Některé minerální vody jsou vhodné pro balneaci, jiné pro pitnou kúru, některé prameny se používají k léčebným balneačním procedurám, tak k pitné léčbě.
Prameny vyvěrají na různých místech. Prameny vhodné pro pitnou kúru mají přístupné venkovní výtoky. Průměrná teplota pramenů se celoročně pohybuje v rozmezí 9 – 11°C.  Pro balneaci (do van ke koupelím apod.) se minerální voda, přivedená z pramenů, přihřívá na požadovanou teplotu. Voda ve vaně, napuštěná z některého františkolázeňského pramene, je lehce zakalená, a když se do ní ponoří ruka, naskákají na kůži jemné bublinky oxidu uhličitého. Nejznámějším pramenem je Františkův pramen, který patří mezi nejstarší zachycené prameny. Pramen je v centru města a kolem něj se začaly stavět první lázeňské domy.

Sirnoželezitá slatina

Slatina má tmavě hnědou barvu a specifickou vůni. Vznikala po staletí z rákosové slatiny s malou příměsí ostřice a minerálními vodami. Minerální složku tvoří naplavené písčité jíly, hlavně splachy tvořené kaolinem, různě drobnozrnným křemencem a organickým detritem.
Františkolázeňská slatina je klasifikována jako sirnoželezitá, v její sušině je více než 4 % pyritu. Slatina se těží několikrát za rok a odborně se připravuje k léčebným lázeňským účelům. Ve směsi s minerálními prameny se používá v přírodní formě na slatinné koupele, ohřátá se aplikuje při zábalech a obkladech a speciální tzv. panenská slatina se používá pro gynekologické účely.
Po procedurách se použitá slatina vrací na speciální úložiště k několikaleté regeneraci.

Přírodní vývěry oxidu uhličitého

V centru Františkových Lázní jsou tzv. Uhličité lázní plynové, které byly postaveny kolem vývěru zřídelního plynu vulkanického původu – oxidu uhličitého, který se uvolňuje ze zdroje Marie.
Plyn, který je těžší než vzduch, přepadá z ochozu studny do místnosti, kolem ochozu se sedí. 
Plyn naplňuje určený prostor cca do výše poloviny lýtek a působí na organismus. Plyn se také používá na speciální gynekologické procedury.

Indikace

  • nemoci oběhového ústrojí
  • nemoci pohybového ústrojí
  • nemoci gynekologické
  • nemoci trávicího ústrojí 
  • nemoci kožní
  • nemoci nervové
  • nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí
  • následná péče po onkologickém onemocnění 

Ke stažení

Galerie