O františkolázeňských parcích rozhodl hlavně konec 19. století. Tehdejší okrašlovací spolek odvedl práci, která bere dech

25. květen 2021   Zpět

K pobytu v lázních nepatří jen ozdravné procedury jako jsou pitné kúry, léčivé koupele, zábaly, masáže a další. Součástí je i takzvaná terénní kúra. Co že to vlastně je?

Pohybová terapie – vlastně takové procházky na čerstvém vzduchu! A ty jsou ve Františkových Lázních opravdu výživné. Alespoň ve smyslu toho, že při takové terénní kůře pacienti prochází krásnými parky i okolní přírodou. Terén není nijak náročný, takže není potřeba se obávat žádných vysilujících túr.

Dnes se františkolázenští hosté mohou věnovat odpočinkovým procházkám, aktivním kondičním procházkám s hůlkami nebo běhu v  Městských sadech, Sadech Bedřicha Smetany, Jižním parku, Sadech Solného a Lučního pramene, Westendparku a Lesoparku Amerika. Vzhledem k postupnému rozvoji mají Františkovy Lázně jako jediné lázeňské město vnitřní a vnější lázeňskou krajinu, která je zachována dodnes a protíná ji nespočet značených promenád a pěších stezek, které jsou souhrnně označovány jako Srdíčkové trasy. 

Všechno vzniklo kolem pramenů

Ovšem cesta k tak dokonalému systému parků a krajiny trvala pěknou řádku let, no řekněme rovnou staletí. Vlastně o každých lázních, které kdy vznikly, platí, že se rozprostřely kolem přírodních léčivých zdrojů, a proto je i příroda v těchto městech a jejich okolí důležitá. Léčivé zdroje lidem vždy zajišťovaly a zajišťují léčebné kúry a prostor zeleně kolem nich potom fyzický i duševní odpočinek. Veřejná prostranství a nejbližší okolí lázní se tak postupem času měnila v urbanisticky a umělecky promyšlený celek, pro který se od 90. let 20. století vžilo označení „terapeutická krajina“.

Pojďme vybudovat Ameriku

Ani Františkovy Lázně nebyly výjimkou a svou  „terapeutickou krajinu“ v minulosti svědomitě budovaly. Koncem 18. století začal kolem Františkova pramene, tehdy ještě známého jako Chebská kyselka, vznikat základ lázní. Tehdy tu vlastně nebylo nic, jen zemědělská krajina Chebské pánve, louky a pole a potom také bažiny podél Slatinného potoka. To k procházkách příliš nevybízelo. Aby se proto tamní hosté mohli procházet třeba v příjemném stínu stromů a poslouchat jejích tiché šumění, vznikl tu tehdy nepříliš rozsáhlý lesík. Ačkoli se postupně rozšiřoval, velké ohlasy nevzbudil, přeci jen v Karlových Varech nebo Mariánských Lázních už byli o něco dál. A proto vznikl v roce 1827 „Spolek k výsadbě stromů a k péči o okrášlení a zlepšení místa“. Neměl dlouhého trvání, ale během šesti let dokázal zřídit několik cest a nakoupit pozemky k nové parkové výsadbě. 

Velký rozvoj zeleně a parků je potom spjat s architektem Gustavem Wiedermannem, na základě jehož doporučení ve Františkových Lázních vznikl v roce 1880 františkolázeňský okrašlovací spolek. Rok na to už se spolek pustil do realizace smělých plánů svého zakladatele.

První úkol spolku byl řekněme opravdu smělý – vybudovat celou Ameriku! A tak začal vznikat i dnes největší zalesněný prostor přímo v blízkosti Františkových Lázní. A to rozhodně nebylo všechno. V roce 1884 byla vysázena nová alej k hřbitovu, 1889 nová alej do Dlouhých Mostů, roku 1890 byla dokončena dlouho očekávaná promenádní trasa z Dolních Loman přes Ameriku do Slatiny, následně došlo k rozšíření takzvaného Nového parku na východě až na pravý břeh Slatinného potoka… A tak bychom mohli pokračovat dál. Během dvaceti let spolek dokázal ve Františkových Lázních nemožné a proměnil krajinu v zelenou krásu.

Kavárna, koupaliště i golf

Na přelomu století už tak veškerá zeleň tvořila jednolitý a esteticky dokonalý celek. V okolí lázní  vznikly tmavé jehličnaté lesy střídající se se světlými březovými hájky, mezi nimi upravené louky, romantické přístřešky, lavičky a mostky. K odpočinku návštěvníků sloužila od roku 1899 nová výletní kavárna na břehu velkého městského rybníka a roku 1928 se Amerika rozrostla také o venkovní koupaliště. V bývalém Loimannově parku (dnes Westend Park) byly roku 1905 zbudovány tenisové kurty a na pravém břehu Slatinného potoka bylo založeno golfové hřiště.

Pojmenován po Wiedermannovi

Ve výčtu všeho „zeleného“ by rozhodě neměl chybět kdysi slavný Wiedermannův park, který je spjatý s jižzmíněným františkolázeňským rodákem Gustavem Wiedermannem. Ne nadarmo ho jeho současníci nazývali „tvůrcem moderních Františkových Lázní“, jak již dokládá předchozí výčet všeho, čeho okrášlovací spolek vzniknuvší na jeho popud dokázal. Jeho podpis ovšem nesou i přední františkolázeňské stavby, četné památníky, ale také nejznámější obraz města – prostranství kolem Františkova pramene se společenským domem a novou kolonádou. Jeho zásluhou je také dodnes citovaný věhlas Františkových Lázní coby „prvních slatinných lázní světa“.

Ale zpět k parku. Vedle Ameriky je to druhý největší počin zdejšího okrašlovacího spolku. A to doslova. Jeho rozloha činí 44 hektarů a je situován na východní straně města. Z úcty k úsilí nadšeného rodáka je potom po jeho smrti park v roce 1914 pojmenován jako Wiedermannův park. Ještě během první světové války byl park prostřednictvím nové cesty spojen s ostatními parky. Následně zde byly instalovány lavičky a tabulky s údajem nadmořské výšky, vysazeny ovocné stromy a v roce 1926 přibyli i noví obyvatelé – bažanti, a následně se zde konaly i hony. Tvář lesoparku změnila až druhá světová válka a následující kulturněhistorický zlom v podobě nuceného vysídlení téměř veškerých obyvatel města. V druhé polovině 20. století byl park nedaleko „Zámečku“ přepůlen silničním obchvatem města a bez svědomité péče spolku postupně chátral, takže jeho lesk postupně zanikl a park už k chloubám města bohužel nepatří.

Připomínky osobností

S Františkovými Lázněmi je spjato bezpočet jmen významných osobností. Narazit na jejich odkaz mohou hosté při procházkách ve formě pamětních desek, pomníků, bust i soch a rovněž jsou tu kaple a boží muka, která jakoukoli terénní vycházku zpestří. Některé sice kvůli válkám a především dění po nich zanikly, ale spousta se jich dochovala.

Hele, veverka! Už opět přibývají

Procházky v „terapeutické krajině“ Františkových Lázní si lidé mohou zpříjemnit třeba romantickými pikniky, sportovními aktivitami dle fyzické kondice každého a zábavnou složkou vycházek může být i sledování malých obyvatel františkolázeňských parků – veverek, a to dokonce dvou možných druhů, černých a zrzavých.

Ačkoli v minulých letech veverek ve františkolázeňských parcích podle RNDr. Lumíra Nováka ubývalo, dnes se zdá, že opět přibývají. „Jen v parku od Informačního centra k jezírku je ráno možné vidět mláďata veverek z několika vrhů. To, že četnost jedinců různých druhů v přírodě kolísá je celkem běžné, a zdá se, že nyní nastává doba opětného zvyšování počtu veverek v našich parcích,“ říká Lumír Novák.

Spatřit v parku utíkající nebo po stromě šplhající veverky je vítaným zpestřením a pro návštěvníky lázní jsou proto vděčnými objekty. Parkům nijak neškodí, takže si tu mohou žít svým životem, který je příjemné sledovat. Taková malá veverčátka utkví každému, kdo má to štěstí, jistě v paměti.

„Veverky jsou převážně býložravci a potravu průběžně mění podle ročních období. Na podzim se živí především plody a semeny, na jaře okusují pupeny a stromovou kůru. Škodu mohou působit v zimě na jehličnanech, když ohryzávají prašné pupeny, kterými se živí. S pupenem totiž odhryznou i celý výhonek mladé větvičky a stromy pak pomaleji rostou,“ upozorňuje Lumír Novák.