11. listopadu 1918 bylo podepsáno příměří, které ukončilo první světovou válku. Právě tento listopadový den se stal Dnem válečných veteránů, při kterém se v Česku už dvacet let (v zahraniční mnohem déle) uctívá památka lidí, kteří se zúčastnili válečných konfliktů.Symbolem této vzpomínky je květ vlčího máku. Máky totiž před více než sto lety kvetly na hrobech hrdinů první světové války.
Válečné konflikty si však lidé připomínají nejen v tento den. Svým způsobem jsou tyto události velmi často kolem nás, aniž bychom je vnímali. Nejběžnější připomínkou událostí naší historie jsou pomníky. Ve Františkových Lázních, je takových pomníků hned několik. Připomínají nejen první světovou válku, ale i tu druhou a rovněž události dalších let, které sice nebyly válečné, ale přinesly režim, v němž se rodily smutné příběhy hrdinů.
Tábor pro tisíce zajatců
V blízkosti nejmenších, avšak nejmalebnějších západočeských lázních, připomíná válku z let 1914 až 1918, tedy „první světovou“, při níž bylo mobilizováno na 60 milionů vojáků, pomník obětem války v Třebeni nedaleko Františkových Lázní. Je považován za jeden z nejlépe architektonicky a sochařsky zpracovaných pomníků této události v kraji. Nápis na jeho desce se bohužel do dnešních dnů nedochoval. Není divu, stojí na svém místě už pěknou řádku let – odhalen byl v roce 1926 a stojí za ním známý františkolázeňský umělec Johann Adolf Mayerl.
Smutnou historii války dokládá také v roce 2009 revitalizovaný vojenský hřbitov v Podhradě u Chebu. Hřbitov ležící v mírném svahu se rozkládá na 4 hektarech. Založen byl už v roce 1915, tedy v průběhu první světové války, v dnes již zaniklé obci Velká Všeboř. Zpočátku byl rozdělen na pět sektorů. Podle toho, jakého náboženství pohřbívaní byli. Postupně se zde vytvořily pouhé dva sektory, pravoslavný a muslimský. Ve vazbě k těmto náboženstvím zde v roce 1917 vznikly dva pomníky od chebského sochaře Karla Wilfera mladšího, které se však do dnešních dnů nedochovaly.
Co už se dnes tolik neví - u Podhradu byl kdysi také zajatecký tábor. Založen byl na začátku února 1915 u někdejšího vojenského cvičiště. V jeho areálu se tehdy nacházely dřevěné objekty ubytovny, umývárny, dezinfekční objekty, prádelny, pekárny, krejčovské a truhlářské dílny. Tábor měl dokonce vlastní elektrické osvětlení a vodovod. Zajatci byli převážně ruští vojáci, kteří byli z velké většiny muslimové. V táboře proto nechyběla ani mešita s minaretem. Do roku 1918, kdy tábor zanikl, jím prošlo na 10 tisíc mužů.
Roztavenou sochu nahradila hlína
Jak všichni víme, klid po první světové válce v Evropě příliš dlouho nevydržel. Vlastně trval pouhých dvacet jedna let. Druhá světová válka udeřila s mnohem větší silou a hrůzou. To se odrazilo i v tom, kolik pomníků a vzpomínek lidem přinesla.
Jen ve Františkových Lázních naleznete na náměstí Míru pomník památce vojákům americké armády, kteří osvobodili Františkovy Lázně 25. dubna 1945, a v nedalekých Městských sadech potom pomník obětem světových válek. Ten se ovšem vrací i k první světové válce. Původní bronzová socha válečníka totiž byla během druhé světové války roztavena, nicméně v 50. letech tam do nik původního podstavce byla vložena prsť (tedy půda) z Dunkergue, Mauthausenu, Českého Malína ve Volyni, Tobruku, Osvětimi, Dukly, Kyjeva, Lidic a Sokolova.
Jednoho ze západočeských hrdinů připomíná pomník v Horních Lomanech nedaleko Františkových Lázní. Rodák z druhého konce republiky, z Třince, Rudolf Josiek se stal jednou z obětí sudetoněmeckého povstání při střežení železničního přejezdu v Horních Lomanech. 28. září 1938, pouhé dva dny před podepsáním Mnichovské dohody, padl v přestřelce s henleinovci.
Američané i Němci
O kousek dál od Františkových Lázní, nedaleko Chebu, se nachází památník americkým vojákům nazvaný Ypsilonka podle křižovatky, kde je vztyčen. Vysoký, štíhlý, šestiboký pilíř z mramoru nese na čelní straně číslici 1, z boku a zezadu je poté pokryt vytesanými jmény 639 padlých Američanů.
Zajímavým místem, které se váže k té smutnější části historie lidstva, je také německé válečné pohřebiště. Tento hřbitov německých obětí 2. světové války byl v Chebu zřízen v roce 2008 až 2010. Dnes je zde pohřbeno 5711 mrtvých, jejichž ostatky byly exhumovány a převezeny z míst v celé České republice
Tragické snahy o emigraci
U hranic západních Čech a Německa se nachází také několik pomníčků, které 
připomínají tak trochu jinou „válku“. Záhy po druhé světové válce byla hranice na západ hermeticky uzavřena. Lidé, kteří v tehdejším Československu nechtěli setrvat, museli utéct. Bohužel ne každému se to podařilo. Tyto události připomíná památník obětem železné opony u Chebu představující roztržená pouta. Věnován je těm, kteří zemřeli v letech 1948 až 1989 při pokusu emigrovat do zahraničí. Na památníku jsou uvedena jména 82 lidí, kteří byli na západní hranici zastřeleni, zemřeli v elektrických drátech nebo zahynuli jiným způsobem.
Jeden z ozbrojených střetů na hranicích připomínají také dva pomníky – jeden z nich se nachází mezi obcemi Lužná a Libá, po levé straně ve směru na Františkovy Lázně, druhý je rovněž u Libé, ve směru ze Sorkova po pravé straně. Oba tyto pomníky připomínají Jana Anděla, svobodníka československé armády v záloze. Ten 11. dubna 1948 vedl skupinu uprchlíků, v niž byla i jeho těhotná žena a dvě děti, mířící přes hranice. Skupinu však někdo udal a Anděl poté při střetu se strážmistry Sboru národní bezpečnosti zemřel.
